Často tě vidím přicházet

Autor: Dandyautor

Často tě vidím přicházet,
na rtech máš pro mě růži,
a v očích ti vidím vycházet,
jen pro mne zlaté slunce…

Je to jen sen a já to vím,
a přece si slova skládám,
co ti řeknu až tě uvidím,
do slov svou naději vkládám…

Jednou snad přijdeš doopravdy,
už nebudeš jen stín,
co vyčaroval měsíc do tmy,
a já tě třeba i políbím…

Tak si tu sním a povídám,
zatím jen sama se sebou,
co se od svého srdce dovídám,
chtěla bych říkat si s tebou…

Kde vlastně jsi,
proč musím čekat,
proč posíláš jen stín,
který si nemůžu nechat…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 10x

Nevím

Autor: Dandyautor

Je krásné vzbudit lidské srdce,
políbit, pohladit,podat ruce,
ale teď tu nejsi, a mě se stýská,
a poslední dobou je mi bolest příliš blízká…

Byls tu pár krásných chvil,
a je pravdou, nic si mi neslíbil,
ale tvé tělo v mém probudilo touhu,
a na duši jsi mi zanechal šmouhu…

Tvé stopy mizí s tajícím sněhem,
a já jako vždy vyprovázím tě s úsměvem,
i když slzičky tlačí se mi do očí,
já vím, a počkám, až se tvůj pohled otočí…

Pak se mi slzičky spustí po tvářích,
a já myslím, že to není tak veliký hřích,
já vím že jednou se vrátíš, že budu tě mít,
a stojí mi to za to, i když je to jen pár chvil…

Snad je to tím, že dobře vím,
že v okamžiku můžu právě Tobě dát víc,
než jiným lidem jsem dokázala dát za pár let,
ale to nej… to není jen tak, to asi nejde hned…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Bílý kapesník

Autor: Dandyautor

Na soukromý žal
si vařím v horké krvi
lipový odvar s medem,
a pak opařeným jazykem
srkám nejistotu.
Hřeji se u kamínek
své zbité naděje,
a slané slzy bolí.
Jsem nastuzená,
z chladu co fičí odevšad,
a skrývám se v kapesníku,
který má barvu bílou,
nevinou jak dětská peřinka.
Ale já se nevzdám,
a nebudu mávat kapesníkem
aby mě ušetřili,
a rozdmýchám lidským teplem
žhavé uhlíky lásky.
Sama se poplavím,
až vysílená snesu se na dno,
a jen bílý kapesník na hladině
zůstane jako torzo.
Vzdání se ?
Smíření ?
Milování ?

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 12x

Jsi můj?

Autor: Dandyautor

Zatím tě objevuji
a po každé jsi jiný.

Jednou dráždivý netečností jak muška
a já, masožravý pavouk,
načínám tvou hořce sladkou kůži.

Jindy z tebe dobývám dlužnou rozkoš,
spodní ret tisknu mezi zuby,
jako bych chtěla odkousnout
jeho purpurový lem.

A udělala bych to,
ale srdce mi podrazí nohy,
a já ztrácím sílu,
ačkoli žíznivě čerpám i tu tvou,
jenž tryská jako krev z přeťaté tepny.

Proto tě asi chci, hned, teď!
Lásku nelze rozepínat a svlékat,
a nelze jí ohřívat, jako jídlo od oběda.
31.5.2006 Pro Marka

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Uvědomění

Autor: Lucieautor

Stávám se otrokem vlastní pravdy,
snažím se Tě pochopit, snažím…
Pravda lže a oklamává mé hříchy…
už ani neznám Tvé jméno…uf
natož rozeznat svá slova,
kterými Tě prosím a na kolenouch klečím před svým vlastním trůnem..
a zvedám oka k ohni Tvého žáru!!!
A Ty stejně neslyšíš…
a stejně jdeš dál sám…
a já zůstávám…s krví na kolenouch….doufat..
že snad ohlídneš se na chvíli věčnou a pochopíš mou lživou pravdu..
a odpustíš mrakům jejich hromy!!!
Krvi proud a vzduchu volnost…
snad odpustíš i nám, má duše,
i nám můj králi lží…má slaboto…mé já…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Zmatek

Autor: Dandyautor

Mám svůj smích a mám svůj pláč,
snad stále u mě drží stráž,
už je ráno, už je den,
ty zas odcházíš jak sen…

Pozvi mi ptáčky z pohádek,
ať za mě hrášek přeberou,
já mám teď práci, tu jedinou,
musím si přebrat jaká jsem…

Mám tu ano a mám tu ne,
snad mám tebe a snad taky ne,
mám v tom zmatek , je to děs,
chci právě jen tebe, je to běs…

Pozvi mi holoubky z pohádky,
ať za mě hrášek z popelu vyberou,
já mám teď práci jinou, jedinou,
schovat před tebou svou bolest velikou…

Mám svůj stesk a mám svůj strach,
mám svou bolest a mám svůj žal,
někdy mám tebe, a někdy zase ne,
někdy mám radost, někdy vztek…

Pozvi si ptáčky bílé pohádkové,
ať si tu bolest roznesou dál,
pro jednu lásku, i když je veliká,
té bolesti je nějak moc… Tvoje

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 21x

Zmar

Autor: J.Filippecautor

Botičky do bláta si zuj,
po vodě tiše pluj.
Nikomu si nestěžuj,
že život je jen hnůj
a nikdo nenaučil tě říkat-odpouštěj a miluj.
Větře,před nepřízní počasí varuj,
ty slunce cejch smrti vypaluj
a o bolesti slastně vypravuj.
Měsíci jak špatný montér hvězdy si opravuj,
do nemilosrdné tmy vylupuj,
však jen mé vyhaslé srdce požaduj
a co dobré zbylo v něm nemilosrdně popravuj…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 14x